|
Z vyprávění Jaromíra
Kytýře - čl. Revolučního nár.výboru v r.1945 - který měl tehdy přímou
telefonní linku na Ruskou komandaturu NKVD a u telefonu seděla přidělená
Ruská vojenská komisařka umějící česky.
Již 10. května členové Rev.nár.výboru
věděli že Americká armáda do Karlových Varů nedorazí.
Do poslední chvíle
však udržovali mezi obyvatelstvem verzi že Americká armáda do města vstoupí,
z důvodu že
německé obyvatelstvo mělo z Rudé armády panický strach, dalo by se spíš říci
hrůzu,
a vznikla by panika.
Jak to tehdy bylo vypráví Jaromír Kytýř: . . . . . . . . .
"Již ve čtvrtek 10. května, den před příjezdem Rudé armády nás navštívil v
naší tehdejší kanceláři v Drážďanské bance Ruský důstojník s civilním
tlumočníkem který nám oznámil za jakých podmínek obsadí Rudá
armáda Karlovy Vary: "Je to poslední obsazované
město, kde pro Ruské vojsko končí válka". Tehdy s ním mluvil člen Rev.výboru
a Vládní komisař St.Segmüller který uměl velice dobře rusky a ten slíbil,
že ponechá Ruské armádě
po jejím příchodu do K.Varů po dobu 24 hodin -
"volnou ruku". Vzpomínám si, že jsme tehdy nechali ihned vytisknout cedule  a ty byly umísťovány na dveře Čechů
- tam Rusové nesměli.
Celých
těchto 24 hodin provádělo vojsko
rabování, loupení a další s tím související známé věci. Ruské velení na celou situaci dohlíželo, aby se vše odehrávalo v jistých mezích,
přesto však asi nešlo uhlídat všechno. Dopoledne
12. května nás v
kanceláři navštívili Ruští důstojníci a během této doby a pak i celý den zvonil v kanceláři
telefon nepřetržitě, občané se dovolávali ochrany, my jsme však nic nemohli dělat ani nikomu pomoci.
Vzpomínám si velice dobře na příhodu která se stala, to bylo již po
uplynutí 24 hodin. Zvoní telefon a volají mi že na Staré louce drancují
dva ruští vojáci obchod "Fy.Pitrof" a ohrožují tam obyvatele zbraní. Ruská
komisařka se ihned spojila
s vilou Laureta kde sídlilo velení NKVD /Ruský
orgán zabývající se bezpečností/
a vše
nahlásila. Netrvalo ani půl hodiny
a do kanceláře "přilítli" dva bratři z
toho obchodu:
>"Jaromíre, to jsi v životě neviděl, přijel ruský džíp a na místě oba ruské
vojáky zastřelili." <
Pokud si vzpomínám, tak se snad udála ještě nějaká další příhoda kdy byly
drancující vojáci popraveni vlastní vojenskou policií, nevím však o tom žádné
podrobnosti."
O tom, kde byli tito rabující vojáci v
Karlových Varech pochováni
se můžeme dnes jen dohadovat.
Ilustrační foto.
První tři dny.
Z vyprávění karlovarských pamětníků to
byly 3 dny:
Desátého v celém městě visely bílé prapory. Všichni jsme očekávali příjezd
Americké armády, informace nebyly přesné a panoval v nich celkem chaos, věděli jsme že Američané jsou již na okraji města. Dopoledne 11. května jsem vyhlížela z okna a viděla jsem velice dobře na
prostor u Becherovky.
Dolů ke křižovatce u Becherovky připochodoval menší oddíl ruských vojáků.
Viděla jsem jakéhosi občana zřejmě jedoucího do práce nebo kamsi
na kole,
občan byl
zastaven povelem
zvednutím ruky jednoho z ruských vojáků a pak jsem viděla, jak ruský voják
občanovi odebral kolo a ten zůstal stát bezradně uprostřed silnice, a ruský
voják pak odjížděl ulicí kamsi pryč. Tento den začal pro nás německé
obyvatele, dnem obav z toho co bude dále. Všechny domy měly dveře zamčené protože
jsme se Rusů báli. My jsme však měli štěstí že o několik
domů vedle - naproti "dolnímu nádraží" - byla zřízena ruská >>Komandatura<<.
V době míru, tedy později po válce tam pak bylo Železniční učiliště.
Veškeré skutky kdy si ruští vojáci vybírali svou "válečnou kořist" se
tedy odehrávaly dále od těchto míst a tak nejhorší zvěsti přicházely
spíše ze středu lázeňského území. Podle válečných pravidel, nesmělo
docházet k násilným činům, přesto k nim docházelo a byly i zvěsti o tom že zdravotní
sestry z některých lázeňských domů prý
i skákaly z oken před chtivými
ruskými vojáky. Návštěvy bytů německých obyvatel nebyly zvláštností, vnikali
do domů a vyžadovaly hodinky /davaj časy/ a další kořisti.
Bylo zvláštností, že se však stávaly
případy že ruští vojáci vnikly násilím do obchodu s potravinami a
potraviny pak rozdávaly obyvatelům, později se i stalo že u dolního
nádraží kde bylo stanoviště s ruskými vojenskými koňmi, došlo k zabití
koně a maso rozdali Rusové obyvatelům. My jsme měli na několik dní co k
jídlu, nic to však nezměnilo na skutečnosti, že se přesto první dny
odehrávaly hrůzy
a potvrzovaly se tak zvěsti které předcházely ruské jednotky a nerada na
tu dobu strachu vzpomínám. Stal se i později případ kdy si německý občan šel
stěžovat na policii že mu ruský voják ukradl kolo nebo něco jiného a policejní komisař to
tehdy ani nechtěl řešit a tak odpověděl:
"Jaký ruský voják..., pamatujte si, neznámý pachatel....!! ".
Po nějaké době byly vydány 3
druhy potravinových lístků. Pro Němce, neutrální a pro Čechy.
Podle toho pak
bylo přidělováno množství potravin.
|
