|
|
||||
Karlovarští občané mají v živé paměti činnost a chování výstřední figury a majitele fotografické živnosti v Karlových Varech Jaroslava Houfa, známého pod přízviskem >>Fo-Fi-Fo<<. Jaroslav Houf záměrně upoutával pozornost veřejnosti svým amerikánským zjevem a dovedl se jako fotograf vetřít do společnosti význačných osobností z řad zahraničních i domácích lázeňských hostů. Nejrůznější masové organizace ho zvaly a objednávaly na zhotovení různých propagačních akcí. Zhotovoval mnohé fotomontáže, které měly ukazovat na dobré příklady i nedostatky v budovatelské práci. Bylo veřejným tajemstvím, že nejde o člověka s kladným poměrem k našemu lidově demokratickému zřízení, který by chtěl svojí prací pomáhat výchově občanů. Jeho způsoby v chování a vystupování se přehlížely, Fo-Fi-Fo si počínal drze a hulvátsky jako pravý americký lovec senzací a žádná neomalenost v dělání si reklamy mu nebyla dost výstřední. Zvláště si získal >>popularitu<< u zbytků měšťácky zaostalých vrstev v Karlových Varech. Je však také nutno přiznat, že i někteří funkcionáři se na jeho způsoby dívali velmi shovívavě, přestože bylo zřejmé, že jde o člověka s nepřátelskými názory. Jeho neblahé působení však již skončilo, když bezpečnostní a justiční orgány udělali za jeho činností definitivní tečku. Dne 12.dubna 1954 odpovídal se Jaroslav Houf se svým bratrem Františkem ze svojí nepřátelské činnosti. Před soudem byl odhalen a usvědčen jako nepřítel našeho lidově demokratického zřízení, když již po Ůnoru 1948 se svým bratrem udržovali styky s otevřenými nepřáteli republiky, jako býv.mjr.Nechanským (odsouz.k trestu smrti) a Vojtou Benešem. Poslechem zahraničního rozhlasu se oba utvrzovali v nenávisti k republice a ve víře v násilný zvrat státního zřízení. Aby si pro takový případ opatřili důkaz své oddanosti k buržoazii, rozhodli se na jaře roku 1950 a znovu následujícího roku, že každý z nich bude na svém pracovním úseku shromažďovat takové dokumenty, které by posloužili >>novým držitelům moci<<. Houf záměrně fotografoval různé záporné jevy, jako trosky domů, nedostatky v zemědělství a náhodné fronty před obchody, na nichž chtěl ukázat neudržitelnost našeho zřízení. Kromě toho ve svém tajném archivu ve své chatě v Tašovicích shromažďoval ve velkém množství snímky a negativy podobenek příslušníků SNB. |
Podle vlastního doznání chtěl po očekávaném převratu je předat kontrarevolučním činitelům, aby se bezpečnostním orgánům mohli mstít. Jeho bratr František Houf, který až do září 1951 zajišťoval na ONV v Praze 6 jako státní zaměstnanec majetek osob, uprchlých do zahraničí, nebo odsouzených pro protistátní činnost, pořizoval si pro vlastní potřebu opisy úředních dokladů. Ty pak předal ve značném množství svému bratrovi k uschování do tajného archivu. Nepřátelství Jaroslava Houfa ke každému demokratickému hnutí pracujících bylo tak silné, že samotného Hitlera prohlašoval za >dobrodince německého národa<< a podobně. Loňského roku natočil krátký film, v němž hanebným a urážlivým způsobem se dotknul památky zesnulých státníků J.V.Stalina a Klementa Gottwalda. Rafinovaným způsobem vytvořil film jako falešný dokument, mající ukázat na >>bídu a hlad<< v naší vlasti. Tento zločinný způsob je tím podlejší, že Houf použil pro natočení filmu svých vlastních nevinných dětí. Již před tím v roce 1950 natočil za účasti pražského jazzového dirigenta Karla Vlacha a dalších členů jeho orchestru krátký film, jímž si tropil posměch z českého denního tisku. Film vrcholí gestem jedné z osob, jak odhazuje Rudé právo a s nadšením si prohlíží americký pornografický časopis >>Life<<. Asi o rok později promítal Houf tento film některým členům Vlachova orchestru v šatně hotelu Moskva. Houf dostal také od agenta Vařejky v září 1951 nabídku k útěku do zahraničí. Sám ji sice nevyužil, avšak neučinil o tom hlášení bezpečnostním orgánům ani když se z novin dověděl, že šlo o únos vlaku do západního Německa, připravený nepřáteli republiky. Senát krajského soudu uznal Jaroslava Houfa vinným trestnými činy, pro které byl obžalován a odsoudil ho k trestu odnětí svobody na 3 a půl roku, jeho bratra Františka pak k odnětí svobody na 1 rok. Kromě hlavního trestu vyslovil soud zákaz pobytu v Karlovarském kraji. Obvinění trest přijali. Tak skončila činnost výtečníka v amerikánském rouše sensačkáře, který dlouho otravoval naší veřejnost. Celý případ dokazuje, že náš pracující lid s každým větším, nebo menším nepřítelem dříve či později se vypořádá. JUDr. Jan DUŠEK, krajský prokurátor |
|||
|
* Ještě článku Konec karlovarského lovce sensací. |
||||
|
Originál
novinového článku zde Protože se nenašel novinář, který by článek napsal, musel ho napsat sám prokurátor. |
||||