|
|
Eskorta skupiny Skomarovského
|
|
|
Pakliže byl Skomarovský v Karlových Varech velice známá osoba, navíc osoba vyznamenaná osobně Edvardem Benešem, dovede si každý představit co se odehrávalo když se mezi obyvatele dostala zpráva že je zatčen, jaká jsou podezření a že bylo také zjištěno skutečné jméno jiné než celou dobu uváděl. Na základě těchto a dalších uniklých informací pak mezi obyvateli vznikla fáma o tom že Skomarovský v bojícho Dukelský průsmyk zabil důstojníka Rudé armády vzal mu doklady, jeho vyznamenání a celou dobu po válce až dodnes se za něj vydával. Kdo to byl Skomarovský opravdu. Vypráví Hrihorij Pavlovič Jermolenko alias Skomarovský. Jako vojín Rudé armády jsem sloužil u námořnictva na parníku Železňakov v Sevastopolu a po zničení flotily jsem odešel na úsek fronty pod Starou Rus. Tam jsem také získal první vyznamenání za hrdinství a odvahu, sestřelil jsem německého Junkerse 88. V r.1943 jsem byl poslán do Buzuluku, nastoupil jsem tam v rotě kde byli – podkarpatští Rusíni a Slováci. Zde jsem prodělal výcvik partyzánského charakteru, po absolvování výcviku jsem byl vybaven výstrojí a výzbrojí, zároveň mě byly vystaveny nové průkazy v němčině „Ausweiss“ s německými razítky a znaky z důvodu oklamání nepřítele - já dostal průkaz vystavený na jméno Jurij Skomarovský s udanou adresou v Magdeburku v pracovním táboře že jsem slovenské národnosti a že můj otec je Polák, vystupovat jsem měl jako utečenec z výše uvedeného pracovního tábora. Z Buzuluku jsme byli dopraveni do města Jefremovo a s 15ti členy skupiny jsme prodělali parašutistický výcvik, pak byla naše skupina dvěma letadly zn.Dagles dopravena a vysazena na Slovensku v okolí Banské Bystrice, měli jsme provádět diversní činnost na Slovensku a dále jsme se měli spojit z druhou partyzánskou brigádou která tam operovala. Při výsadku jsem se zranil, naštípnul jsem si kost a 14 dní jsem nebyl schopen chůze navíc celé území bylo obsazeno němci a z toho důvodu nešlo splnit úkol a spojit se s dalšími partyzány. Už po výsadku se naše skupina zúžila na 7 osob a nevím kam se poděli ostatní, pak od listopadu až do ledna 1944 jsme téměř neměli co jíst tak jsme v počtu 5 lidí přepadli německý konvoj několika povozů ale střelba která nastala přilákala další německou posilu a nás 5 padlo do zajetí. Já zůstal sám,byl jsem mučen a kde jsou ostatní jsem se nedozvěděl. Odtud jsem byl poslán do českého tábora kde jako tlumočník působil jakýsi Růžička a tam bylo výslechem zjištěno že jsem polského původu načež jsem byl převezen do koncentračního tábora Ransdorf u Berlína. Dál se mnou byly vedeny výslechy polským němcem Josefem Klapštrekem a ten zjistil že nejsem Polák ale že jsem Rus tak jsem byl převezen do ruského koncentračního tábora ve Stuttgartu kde jsem pracoval v cementárně. V druhé polovině ledna 1945 jsem byl zařazen do Národní divize gen.Budiščenka /zřejmě gen.Bunjačenko-Vlasovci/ kde jsme se připravovali na boj s Rudou armádou, já byl staršina a měl na starosti 30 koní s povozy a 30 osob. Velitelem byl němec Braun. V únoru 1945 ale byla značná část lidí z Vlasovovy armády vyslána k osvobozování koncentra čních táborů a ke sblížení s Rudou armádou. 20.února 1945 jsme vyšli z Mündstetenu směrem na východ směr Drážďany, přešli jsme do Sudet a na Teplice směr Šanov a Louny, do Loun jsme dorazili v dubnu 1945. Již v táboře v Mündstetenu jsem se poznal s mojí manželkou Marií, byla tam v civilním táboře jako Ruska. Do Karlových Varů jsem přišel počátkem roku 1946 a uváděl jsem že jsem Slovák který bojoval na Slovensku v partyzánské skupině „Smrt fašizmu“. |
|
|
Eskorta skupiny Skomarovského
|
|
Dne 23.2.1950 o 10.30 hod. byli sovětským bezpečnostním orgánům předáni příslušníci sovětské státní příslušnosti kteří přímo nebo úzce souviseli s tímto případem. Současně s těmito osobami byla předána zpráva o činnosti SKOMAROVSKÉHO na našem území, protokolární výpovědi všech zúčastněných jejich osobní doklady, doličné věci apod.. Tentýž den byly předány těmto orgánům i manželky a děti Skomarovského a Bělousova které jely zvláštním transportem, se skupinou Skomarovského bylo ještě předáno dalších 12 osob které byly jednak odhaleny na základě prováděných šetření v jiných případech a další osoby které byly zatčeny na dožádání sovětských bezpečnost. úřadů. Uvedená eskorta odjela dne 24.2.1950 o 6 hod. ranní v doprovodu sovětských bezpečnostních orgánů směrem na Vídeň do hlavního sídla Ruské armády.  Na základě neustálé „šeptandy“ mezi lidmi která byla aktuální ještě rok po zatčení celé skupiny podalo Velitelství SNB K.Vary v červnu 1952 dotaz na Hlavní správu do Prahy: " Mluví se o tom, že Jurij Skomarovský pracuje v Praze jako šofér". Sděleno zpět bylo:"... že se to nezakládá na pravdě a že Skomarovský, který bydlel v K.Varech – Zahradní 21, byl předán již dříve do SSSR." Zvláštní zjištění se objevilo před několika lety v roce 2003 v souvislosti s odškodňováním politických vězňů z té doby a hledáním jiného politického vězně který si kdysi odpykával trest v Jičínské věznici. Tento bývalý politický vězeň sdělil že seděl v cele s jakýmsi vězněm Bělouskem, který si tam odpykával 2 roky vězení. Tohoto prý převzala Čsl.eskorta v Čierné n/Tisou od Sovětských orgánů, byl souzen zde a umístěn v tamní věznici. Spoluvězeň Bělouska sdělil ještě že tento někdy v noci ze spaní vykřikoval: „…víc mi nedokážete, jen ty dva… „ 
|
|
|
Závěr Protokoly sepsané StB se Skomarovským byly výstižně označeny v předávacím spisu Sovětským orgánům: "Zpráva o činnosti Skomarovského na našem území", žádné další šetření. Při vyšetřování Skomarovského a při křížových výsleších jeho společníků se nikdo nepřiznal k převodům přes hranice a ani se jim nepodařilo prokázat další vraždy, vyšetřovatelé se dozvídali jen o šmelinách a kšeftech. Není ani vyloučeno že vyšetřovatelé se tehdyvelice rádi celého případu zbavili a předali jej Pražským kolegům. Podle slov tehdejších novinářůbyli vražděni nepřátelé národa a zřízení nastoleného dělnickou třídou v roce 1948 což nakonecani nebylo považováno za tak velký zločinvždyť v té době panovalo heslo uveřejněné v tisku: „Lid čistí republiku od sabotérů, zrádců a nespolehlivých živlů.“ Kde byli souzeni a jaké tresty padly v rozsudcích nad obviněnými J. Skomarovskym a Belouskem nebylo nikdy publikováno a v ruských kruzích na Karlovarsku se potom dlouho vzpomínalo na to cose asi s nimi stalo. Podle zasvěcených lidí byla pravda o Skomarovském jak tehdy vyšetřující orgányzaznamenaly pokud se týká jeho aktivity v Rusku pravdivá ale jeho činnost v koncentračním tábořev Německu byla poněkud jiná jelikož Němci měli zvyk najímat jako kápa občany dotyčných národnostía proto byl jejich zájem o Skomarovského přirozeně velký, citově tupý, bezohledný, bezcitnýkariérista a profesionální voják, v koncentračním táboře byl prý jako kápo zodpovědný za zahubenímnoha ruských občanů a KGB ho měla údajně na listě hledaných lidí „živý nebo mrtvý“ ale pod jehopůvodním jménem a po válce ho všude hledala. Nežli KGB došla až do Karlových Varů Skomarovský už si udělal mnoho přátel mezi vojskem a důstojníci ho bez vědomí jeho minulosti chránili až nakonec když Čs.bezpečnost Skomarovského zajistila a zjistilo se jeho pravé jméno byl převezen do SSSR kde byl odsouzen a zastřelen. Kde – to nikomu nebylo známo ale co bylo známo že ho spravedlnost dostihla zrovna tak jak jeho ženu a všechny ty s ním zainteresované.  |
|
   |
||
 |
|
|
