Získat a uchovat obraz. Takové je kouzlo fotografie.
Slovo řeckého původu tvoří složení slov fós neboli světlo a grafê tedy
pero.
Volně bychom tak označení přeložili jako kresbu světlem.
Terminologie říká, že fotografování je postup, kdy pomocí světla
vzniká
proces získávání a uchování obrazu. Říká se tomu také expozice. Nebudeme
ale zacházet do složitých odborností.
Pojďme si raději říci něco
zajímavého nejen o historii oboru jako takového.
Psal se rok 1826, když se objevila první chemická fotografie. Za tímto
průlomovým okamžikem stojí vynálezce a jeden z otců
fotografie Joseph
Niépce. Dá se říci, že takzvaná daguerrotypie, jak se dodnes těmto
obrázkům říká po Niépceovu nástupci
Louis Daguerreovi, je takovým
předchůdcem pozdější opravdové fotografie. Jen samotná expozice
daguerrotypie trvala celých
8 hodin a nebylo možné ji rozmnožovat.
Poznatků těchto dvou vědců později využil britský vynálezce William Fox
Talbot, který
pořízené snímky množit dokázal díky negativu. Objev, který byl
patentován v roce 1841 také dodnes nese jeho jméno.
Ano, takto vznikla fotografie, která byla rozmnožitelná a rozšířila
se prakticky po celém světě. Následně potom došlo
k objevu barevné
fotografie. Někdy v roce 1935 inverzní fotografie, to jsou takzvané
diapozitivy, které jsme si donedávna
promítali. Po roce 47 vznikl
polaroid, takzvaná okamžitá fotografie, což známe jako fotografii, kterou
rovnou
vytahujeme z fotoaparátu. No a někde v druhé polovině 90. let
začíná éra digitální fotografie.
Zůstaňme ještě malou chvíli u daguerrotypie.
Jeden z těchto
památných snímků je dodnes uchován na zámku v Lázních Kynžvart.
Jedná se o motiv uměleckého ateliéru s vlastnoručním věnováním
autora a objevitele pana Daguerra. Snímek byl
věnován kancléři Meternichovi ještě před vyhlášením objevu fotografie v roce 1839 a dodnes
se považuje za nejstarší
daguerrotypii na světě. Možná bude zajímavé i to,
že Ministerstvo kultury obdrželo několik žádostí o odkoupení této
daguerrotypie s nabídkou jeden milion dolarů. Ale naštěstí byla fotografie
vyhlášena jako Národní kulturní památka.
Jeden ze zásadních objevů ve vývoji fotografického řemesla se odehrál v
roce 1884. Americký vynálezce George Eastman
si nechává patentovat
papírový film, který nahradí dosud používané těžké skleněné desky. O čtyři
roky později vědec uvádí
na trh první mechanický fotoaparát na svitkový
film. Pojmenuje jej Kodak a zakládá stejnojmennou společnost. Její
produkty
se postupně rozšíří po celém světě. S nástupem nových technologií
v 90. letech minulého století jakými byly takzvané polaroidové
a digitální
fotoaparáty je používání klasických filmových přístrojů na ústupu. Kodak
svůj dlouholetý boj o pozici na trhu prohrává
začátkem roku 2012, vyhlášením bankrotu. Dejme ještě slovo Vladimíru
Houdkovi:
Pokud jde o obor Užitá fotografie a média, který vyučujete na
Střední škole keramické a sklářské v Karlových Varech,
je poměrně mladý.
Co vyučujete studenty a jaké uplatnění najdou?
Jaroslav Houf - FoFiFo s americkými vojáky
kteří
navštívili město při oslavách osvobození na Stalinově náměstí - dnes Dr.Horákové
- Foto:
archiv fofifo.wz.cz
Tento obor vznikl v roce 2008/2009 a naši žáci se prakticky učí
techniku klasické fotografie, věnují se práci v ateliéru,
věnují se
dokumentu, výtvarné fotografii, reportáži, pracují v temné komoře. Po
absolvování mohou studenti pokračovat
na pěti vysokých školách
fotografických. A mohou pracovat jako fotografové v novinách, v grafických
studiích v módních
agenturách. Víte dneska může fotografovat prakticky
každý. Studenti by ale měli tento obor povznést v oblasti estetického
uměleckého ztvárnění věcí, které nás obklopují.
Čím je pro Vás fotografie?
Jednak je to stále má profese, jednak koníček a je to stále
rozvíjející se médium, které má uplatnění ve vědě, umění
a prakticky v
reklamní fotografii a v užité fotografii. A osobně pro mě je to
prostředek, kterým jsem schopen vyjádřit
svoje nálady i něco sdělit a
předat ostatním.
Jaroslav Houf - Karlovy Vary jej natolik
uchvátily že neváhal pořizovat snímky města i ze střech domů -
Foto:
archiv fofifo.wz.cz
Mezi nejvýznamnější osobnosti v oblasti fotografie, které působily v
Západočeském regionu bez pochyby patří fotograf Jaroslav Houf,
zvaný
FoFiFo. V Karlových Varech působil od Pražského povstání v roce 1945, kam
byl vyslán z Prahy, aby dokumentoval místní dění.
Od té doby prakticky
neproběhla žádná karlovarvarská veřejná událost, bez Fo-Fi-Fa a jeho
fotoaparátu.
Byl proslulý zejména pro svou houževnatost a originalitu.
Dnes se snad nenajde nic, co by se nedalo vyfotit. Vždyť už
umíme fotit i ve tmě. Takže namísto hledání nových
objektů k zaznamenání a
vytváření dalších žánrů, tvoříme moderní umělecké směry. Jedním z
posledních, který
se objevil souvisí s hnutím takzvaných Suicide girls.
Tento trend do Evropy dorazil teprve nedávno a kořeny má
ve Spojených
státech. Fotograf Lukáš Rumpík právě jedno takové focení realizoval a my
jsme se jeli do jeho atelieru
v Lokti podívat a zeptat se, co si pod
pojmem fotografie ve stylu Suicide girls máme vlastně představit….
Je to alternativní styl glamour fotografií nebo topless fotografií,
které vidíme například v časopisech Playboy. Suicide girls
fotografie se
vyznačuje tím, že modelka je hodně potetovaná a má všude na těle piercing,
je to hodně barevné a zajímavé.
Dnes budete fotit slečnu Veroniku, která by takové fotky ráda
měla. Máte už představu v jakém duchu fotky pojmete?
Určitě představu mám, v podstatě jsme se dohodli předem. Máme dvě
alternativy, co budeme fotit.
Dívka - ilustrační fotoFoto: stock exchange
Jdeme na to?
Veronika: Jó, jdeme na to. Už se těším.
Podle instrukcí Lukáše Rumpíka Veronika ukazuje směrem k
objektivu své obrázky a řídí se jeho pokyny.
„Teď se mi postav tamhle
dozadu a nech tu hlavu takhle. Jo, to je ono, výborně“, povzbuzuje
modelku fotograf
za doprovodu živé hudby. A jak sama Veronika říká, s
prvními snímky je spokojená.
„Je to fakt nádherný. Jsem
nadšená“.
Každý z nás v půvabu fotografie najde jinou přidanou
hodnotu, která nás obohacuje. Ať už se fotografii věnujeme odborně
nebo
laicky. S nostalgií se vracíme v čase listováním v rodinných albech, díky
moderní době můžeme sledovat dokumentování
událostí na druhém konci světa.
Už téměř dvě stě let, během kterých fotografii neminul výrazný pokrok v
technologii, můžeme
zaznamenávat jedinečné i náhodné okamžiky, které díky
snímkům nekonečně oživujeme.
Přehrajte
si celý příspěvek